Topolánek kandiduje na prezidenta...

Mirek Topolánek počkal, jak za sebou pan Dalík zabouchne dveře od kriminálu a oznámil svoji kandidaturu  na druhou stranu společenského žebříčku, na prezidenta. 

Hned nás uklidnil, že milost panu Dalíkovi nedá. No, uklidnil. Já bych i docela pochopil, že bývalému kolegovi, příteli, kumpánovi chce možná pomoci. A možná to tak i je, jen to dělá "rafinovaně", jak se to v politice dělá. Tedy slíbit že ne, a pak ano, nebo obráceně.

Nedá se ani vyloučit, že záměrně čekal, až bude pan Dalík tam kde je, protože přece jen bude mít větší klid na kandidaturu a kampaň, než aby mu do toho vlítly podělaný Dalíkovy Pandury, o kterých nic nevěděl a jestli z nich něco káplo, je to stejně dávno utracený.

Kalousek je nadšený, protože co potkal v politice Babiše, chemikálie nenávisti mu sežrala hlavu a podporuje cokoli, co je proti Babišovi, včetně živelných katastrof.  A to Topolánek svým způsobem a se svými "gulemi" je. (jak jsme viděli na fotografiích ua slunného italského odpoledne) 

A když zavelí Kalousek, jistě poslechnou i "Kalouskovy děti", což je část pražské vinárny, kterou charakterizuje, že jsou pro demokracii, ale pouze podle jejich a Mirkových not, to proto, že jsou nóbl. Ti by mohli Topolánka preferovat...

Tady budou teď jedny volby za druhými. To by tak nevadilo, kdyby společnost nedisponovala nekonečným množstvím nevhodných kandidátů, kteří se jako naschvál vždycky všude hlásí.

Nevadí, budeme kroužkovat, kroužit, hlasovat - a pak také demokraticky snášet své porážky. Tam se naopak dá použít Kalouskova pěkná finta, že když vás lidi nevolí, je třeba se tvářit jako disident. Ty kdysi taky většina nechtěla. To bylo sice všechno jinak, ale koho to zajímá? Prohra jako hrdinství, výhra jako zločin.

Jak říkal Topolánek Dalíkovi podle nějakých odposlechů: S tebou stojím a padám. Opravili bychom si dnes na: Stojím, nehodlám padat, ani s tebou.