Samá talk, žádná show

Nový prostor 2008

Autorství: Ivo Bystřičan, Bohdan Bláhovec

Samá talk, žádná show

Byli jsme tuze zvědaví, zda břitkost Jana Krause je jen způsobem vystupování nacvičeným pro populární televizní pořad Uvolněte se, prosím. Před natáčením jeho dalšího dílu jsme se s Janem Krausem sešli v kavárně divadla Ponec, abychom si porozprávěli o pořadu i veřejnoprávní televizi. A musíme se přiznat, že se nám rozhovor ani nechtělo končit.

TALK SHOW V ČECHÁCH JE FUŠKA

Váš pořad Uvolněte se, prosím patří mezi dlouhodobě nejpopulárnější pořady veřejnoprávní televize...

Sám se tomu divím.

Čím si diváckou úspěšnost vysvětlujete? Takzvaných talk show je přece řada.

To teda není. U nás, v Čechách, je to spíš pořád samá talk a žádná show. Zvykli jsme si vyloženě na to, že se nějak pokládají otázky a nějak se na ně odpovídá, že je v podstatě jedno, jaký je moderátor. Že by se toho účastnil, vkládal do toho něco, dělal tu "show"? To teda moc ne. Kdyby tam místo něho seděl hadrový panák a otázky jely z nějakého displeje, bylo by to skoro jedno. Tady byla několik desetiletí ta tradice, že se v televizi povídaly historky, nejlépe veselé, když už byly nějaké otázky, tak musely být uctivé a dobromyslné. To první už nejde, historky se vyčerpaly a nové už nějak nejsou. Důležitý je ale ten formát. Součástí talk show musí být zábava, ta show v tom prostě musí být. Když tam není, jsou to jenom ty kecy. Vzniklo to za komunismu, kdy se v televizi nesměly objevit žádné narážky. A pro ty funkcionáře bylo narážkou všechno, co nepochopili. Takže když se dneska něco takového objeví v televizi, je z toho haló, protože na to lidi nejsou vůbec zvyklí. Taky začalo být Uvolněte se populární až později, nebylo to hned ze začátku. Museli si na tu změnu chvíli zvykat.

Oproti americkým late shows je to ale pořád mírné, vcelku taková selanka.

Však říkám, tam ta tradice trvá přes padesát let. Souvisí to taky s otevřeným vyjadřováním. Tady lidi mlčí jako zařezaní a spíš to z nich musíte dolovat. Nikdo se nějak zvlášť nerozpovídá, takže oproti Američanovi máte daleko víc práce a musíte furt kecat vy, protože jinak by bylo ticho. Takže když tady děláte show, ve srovnání s takovou Amerikou je to fakt pořádná fuška, člověk si ani na chvilku neodpočine, protože uplyne chvilička a host zase mlčí. Další věc je, že sama ta televize má nějaký problém s tím, když je to nedostatečně uctivé, když humor není takzvaně laskavý. Jeden čas snad vymýšleli kritéria pro to, jaké formy humoru jsou vhodné pro jejich pořady, aby ta legranda nikomu neškodila. Takže se v těchhle podmínkách snažit vyrovnat americkým show je trochu těžké, protože ty podmínky jsou dost jiné. U nás jsou například dost zaprděné. To vůbec nehrozí, aby se tu do něčeho šilo. A být to třeba před patnácti lety, tak se všichni pominou.

Kdysi jste ale dělal pořad "22", který byl docela ostrý, velmi satirický a politicky zaměřený. Co se s ním stalo?

No co by se stalo. Zakázali ho. Pan Puchalský, teprve třicet let, ale už cenzor, ho prostě zrušil. Bylo to něco, co tu předtím nebylo, koneckonců pak už taky vlastně ne. Prostě to ukončili. Dneska už by něco takového asi možné nebylo, aspoň si to moc nedovedu představit. Ten bugr v televizi totiž nedělají ani tak politici, jak si asi většina lidí myslí, ale hlavně ti pánové zevnitř, kteří se ještě ke všemu berou a tváří jako nějací obroditelé. A hraje se na tu nesmyslnou vyváženost, což je naprostá debilita ve smyslu minutu nacisty a pak minutu Žida, nebo minutu policajta a minutu zloděje a je z toho objektivita. Z toho se stalo zaklínadlo a všechno, co je jakože nevyvážené, je problém, protože je to kontroverzní a někdo by se mohl urazit. Hlavně, aby to bylo korektní.

Vy sám ale inklinujete ke komentování politické sféry, ke kritice jejího fungování, napsal jste hodně úderných článků, zároveň děláte talk show. Čili to vypadá, jako byste se úplně nerealizoval ve smyslu možnosti dělat pořad, který je průrazný a kritický. Nemrzí vás to?

Tak to se pletete. Já se realizuju tím, co dělám, a docela mi to stačí. Třeba filmem Městečko jsem se dostatečně vyjádřil o svém postoji k přechodu od komunismu do kapitalismu. Já nemusím být v televizi za každou cenu, to není žádná nutnost. Já tady nejsem od toho, abych dělal všechno, co ta televize nedělá, a měla by dělat. Třeba Uvolněte se, prosím není pořad, který by měl chytit všechny zajíce. Je to určitý formát, a to je potřeba pochopit. Není to tak, že by se do toho dalo vetknout všechno, co jinak v televizi chybí. Jestli vás zajímá, proč v televizi chybí kritika a vůbec nějaké věci, co jdou k jádru, tak si zajeďte na Prahu 4, na Kavčí Hory, nechejte si zavolat pána, co se jmenuje Janeček a zeptejte se ho a těchhle hochů, ať vám to řeknou. Já to nevím, a taky by mě to zajímalo.

Na začátku toho pořadu ale vždy krátkými glosami komentujete události uplynulé periody na základě novinových titulků. To taky není velká hloubka a spíš to působí jako svérázné švejkování, které zrovna nepomáhá proniknout do problému.

To je ale součástí formátu toho pořadu, což je potřeba pochopit. Odvíjí se to od toho amerického modelu, je to tam běžné, a podezírat ze švejkování třeba Američany asi zrovna moc nejde. Ten pořad má za cíl zábavu, nemá suplovat jiné pořady, které by se politickými událostmi zabývaly prvotně. A ještě ke všemu, vodit si tam politiky, no tak ti lidi jdou od televize. Nezajímá je to a to já teda moc dobře chápu.

ZÁBAVA BY MĚLA BÝT NA POSLEDNÍM MÍSTĚ

Vy jste předsedou FITES (Filmový a televizní svaz), kterého se hodně týká to, jak dneska veřejnoprávní televize funguje. Jak by podle vás měla vypadat?

Úplně klíčové je, aby byla nezávislá, to je první věc. Za druhé, měla by mít těžiště ve zpravodajství, to by mělo být hlavní, co nabízí. Pořádné zpravodajství, které jde do hloubky. Vždycky se zmiňuje BBC a to si myslím, že je dobrý model. Pak se o tom dá mluvit jako veřejné službě. Komerční televize ať si dělají, co chtějí, to je jejich věc. Veřejnoprávní médium by ale mělo plnit tu roli nositele kvalitního zpravodajství. Taky je jediné, kdo si to může dovolit. Komerční televize a noviny nebudou vysílat a psát o tom, že ČEZ má nějaký průšvih, bodejť, když u nich ten ČEZ za těžké prachy inzeruje. No a zábava, ta by ve veřejnoprávní televizi měla být na posledním místě, jako ta nejmíň důležitá součást. Veřejnoprávní televize by měla být nekomerční a alternativní, přinášet kvalitní informace a ne dělat akorát tak zábavu.

Čím si vysvětluje to, že zábava, která by ve veřejnoprávní televizi měla být na posledním místě, je dneska na prvním?

Ona není na prvním, to tak třeba vypadá jen pro vás.

Mluvíme o dramaturgickém schématu ČT.

To je ovšem potřeba. Ta televize má dva kanály. Vezměte si, že 100 % koncesionářů platí poplatky a vy nemůžete říci těm 100 % lidí: "Vy budete financovat zábavu tady těm 3 %." Takže první kanál se snaží bavit většinu koncesionářů a ten druhý zase jiné skupiny – ať už elitní nebo nějaké specializované. Ten první je určitá obhajoba pro koncese, které musí platit všichni. Ten druhý je výdobytek, na který platí taky všichni, ale i když nemají ty specifické zájmy, uspokojí je první kanál. Ovšem ČT má řadu problémů ve vnitřní struktuře, protože se tam za velké peníze rozhoduje o dramaturgických koncepcích a rozhoduje to málo lidí. Vede to k úzkému spektru vkusu. Výsledkem je, že nejsou žádné alternativní zábavy, nejsou žádné věci provokativního charakteru, nic. Veřejná televize má také testovat publikum tím, že převezme pořad z jiné televize. Já jako příklad dávám Komparz na HBO. Vezměte Komparz a pusťte to. Polovina lidí omdlí. Neprošel by, skončil by zastavením s argumenty, že to narušuje výchovu dítěte, porušuje ústavní práva, uráží nemocné, je to rasistické, protože oni ironii chápou neironicky čili jako urážku.

Často se ale používá argument, že není legitimní, aby veřejnoprávní kanál nebyl pro masy, když si ho masy platí z koncesionářských poplatků.

To je hloupost. Například dobré zpravodajství je zásadní věc. Investice 120,- korun do pořádného a kvalitního zpravodajství vůbec není moc, to je úplný pakatel a vyplatí se to mít. Vždyť telefon, který mlčí, stojí měsíčně 300,- To by zrovna nikoho nemuselo moc mrzet, kdyby to tak bylo, je to dobrý kšeft. Ono se operuje s čímkoli. Vždycky, když se vyrábí a vysílá nějaká blbost, tak se řekne, že je to pro mladší diváckou skupinu, že mladí to tak chtějí a je to na ně zaměřené. Ale o jakých mladých se to tady mluví? Jestli jsou mladí blbí, tak se jim v tom má veřejnoprávní televize přizpůsobit? Mě blbí mladí teda vůbec nezajímají, mně je osobně daleko milejší například starší primář. Tady se ale ani nehledají noví lidi, nové talenty, nové způsoby, prostor pro alternativu, místo pro provokaci.

Myslíte, že ke změně přispěje nástup digitálních televizí?

Myslím si, že se to zlepší, protože vznikne konkurence. Abyste měli představu, tady si ti tři ředitelé brnknou: "Hele, Jarda mě naštval, tak ho neber taky" a je to. Jsou tři! Takže kdyby jezdily tři autobusy, jednomu řidiči řeknete "Ty jsi kretén" a ony vám ty dva do smrti nezastaví. Když jezdí tři autobusy ve městě, jste vyřízení. Proto si myslím, že se to trochu zlepší. Vznikne alespoň určitá iluze trhu. Nebude to žádný velký trh, ale nějací lidé se budou přetahovat a také budou přicházet noví.

Nebije se trochu vaše předsednictví ve FITES a práce pro Českou televizi?

Bije nebije. Když v rámci FITES jdeme s něčím proti České televizi a podobně, novináři píšou, že "Kraus podává trestní oznámení na Lamberta". Což je úplně mimo, protože to zahrnuje celý svaz a nejenom mě, jenže to jim je úplně jedno. Znají třeba akorát mě, a FITES ne. U České televize je to ale ohledně mého pořadu úplně jedno. On jim ten pořad totiž velmi slušně vydělává, jenom si spočítejte, kolik stojí reklama před a po pořadu a odečtěte si náklady, tak jim to každopádně dost stojí za to. Takže by byli dost sami proti sobě.

RODINA JAKO REPUBLIKA

V audiovizuální sféře působíte od dětství. Od socialismu jste však neměl stabilní zaměstnání, či angažmá. Proč?

Protože to bylo důležité. Jednak jsem měl velké podezření, že v těch závodních jídelnách něco sypali lidem do jídla. Já nechtěl, aby mi to také sypali do hlavy. Taky jsem nechtěl mít žádné šéfy v tom rudoarmejském světě, protože u většiny šéfů byla velká pravděpodobnost, že to bude idiot. Pak jsem se od roku 1990 až do půlky 90. let věnoval podnikání, žádné audiovizi a ničemu takovému jsem se nevěnoval. Dělal jsem stavební veletrhy, a to docela dobře.

Proč jste toho tedy nechal?

Protože mě to už nudilo, ty faktury. Protože to jsou jenom faktury. Najednou zjistíte, že celý váš život je jenom vydělávání prachů, a já zase tak na prachy nejsem. Pořád jenom vydělávat je trošku málo. Buď se vám to hromadí, nebo vám to ubývá, jinak se tam celkem nic neděje.

Vedete k podobné nezávislosti i své děti?

Já nevím, to oni vedou rodinu. Když já byl dítětem, bylo nás doma pět a dva rodiče a myslím si, že my jsme byli výtečná republika.

Republika?

Rodina sama je vlastně takový stát. Proto se jí říká základ státu. Kvalitní monarcha je lepší než zpackaná demokracie.

A vy jste byli republika?

My jsme určitě nebyli monarchie, protože tam byli ti dva rodiče a byli poměrně vyvážení. Vedli nás k tomu, že život by člověk, pokud možno, v rámci možností měl žít svobodně. Nezapomeňte, že můj otec, tím, že žil v lágru, považoval socializmus za relativně svobodný režim. Všecko porovnával s Osvětimí. On bral socializmus jako velmi kvalitní tábor. Ale jinak ty principy u nás doma vycházely vždycky z lidské přirozenosti, jejíž součástí je právo silnějšího – a tím vždycky byl rodič. On je silnější tím, že vám zajišťuje existenci a tak dále, ale to je oblast jiná než názorová. Názorově jsme vždycky vyrůstali v ohromně širokém rozpětí, někdy to byly velké hádanice. A názor měl tedy každý a má dodnes každý jiný. Nás bylo hodně, takže těch názorů bylo taky hodně. Přesto to vždy končilo tím názorem, který určovali rodiče.

Vaši sourozenci emigrovali, vy jste naopak zůstal v Čechách a to přes silnou kritičnost vůči tuzemským poměrům. Proč?

Za prvé tu někdo musel zůstat s rodiči, kdo by se tady o ně staral. A druhá věc je, že když jsem chtěl, tak mě nepustili. Tak jsem tu zůstal, ale já byl vlastně rád. Já bych tam byl úplně vyřízený.

Proč myslíte?

Já jsem nějak hodně na Česko fixovaný, na řeč i na krajinu, více než asi byli mí sourozenci. Já jsem chtěl být doma, já chtěl být na Letné v parku. Jsem jezevcovitý typ, žádný světoběžník. Pro mě by to v emigraci bylo moc těžké. Říkal jsem si, jaký by to mělo smysl pro moje děti. Taky by tam mohli skončit, že jeden bude v autoopravně, druhý číšník a to si pak člověk říká: "Tos mohl být klidně také doma." Člověk nemá být takhle blbý, což já nebyl, shodou náhod. Dětem takhle často nic nepřidáte. Ovšem moje matka všecky poslala ven, aby se mohli uplatit, a jim se to povedlo.

Jste na volné noze a nezávislý, ale máte zároveň nějakou hranici, kde byste nevystupoval a neúčinkoval?

Tak to je velmi jednoduché – čím odpornější, tím dražší. To je nejlepší recept. Čím více vám je něco odporné, tím větší cenu si říct. Když vám to pak dají, přestane to být tak hnusné. Oni vám to ovšem většinou nedají a je pokoj. Ale za hnus se platí, to je docela dobrá reciprocita. Ale jsou věci, které bych nedělal, hlavně některé reklamy na nějaké druhy výrobků. Musí to být také spojené s tím, jaký je to výrobek, z jakého oboru. Třeba na prezervativy bych reklamu nedělal, na prací prášek také ne. Toto si ale každý určuje sám a já bych si nikdy nedovolil říci: "Já to dělám správně, ty to děláš blbě." Tohle ať si každý dělá, jak chce.

DO RÁMEČKU:

Jan Kraus se narodil v roce 1953 v Praze. Vystudoval gymnázium. Působí jako herec, moderátor, publicista, dramatik a režisér. Během devadesátých let soukromě podnikal.

Od dětství hrál ve více než šedesáti filmech. Debutoval v roce 1966 ve filmu Dva tygři. V poslední době je znám jako moderátor populárního pořadu Uvolněte se, prosím v České televizi. Jako pohotový a výrazný moderátor si získal publikum v televizních talkshow Sauna a Další, prosím! O.K. - Občan Kraus a Přesčas na ČT. Spolu s Jiřím Ornestem byl autorem a protagonistou provokativního pořadu Dvaadvacítka. Vystupuje rovněž v rádiích a publikuje v tisku. V březnu 2002 se stal předsedou Filmového a televizního svazu (FITES). Jan Kraus má čtyři děti